K naši energetické současnosti

O ceně elektřiny

Na WEBu OS mi bylo položeno několik otázek, které se týkají ceny elektřiny. Odpověď na ně je poměrně složitá a nedovedu ji vyjádřit v několika málo větách, volím raději tyto stránky a autorku dotazů je na ně upozorním.

 Elektřina, kterou naše domácnosti dostávají, se musí především vyrobit na některé elektrárně – to je ta silová elektřina. Žijeme ve světě trhu a elektřina (přes nevoli mnoha odborníků) se stala právě takovým zbožím, jako třeba brambory, náš dodavatel ji nakupuje za cenu, kterou určuje trh, v našem případě ten středoevropský. Na tuto skutečnost nemá velký význam, zda jsme ve výrobě soběstační, trh je trh. Nicméně je dobře, že jsme soběstační, v Evropě je nedostatek elektřiny a dovoz je přece jen dražší, než domácí výroba.

 Dočasné odstavení části německých jaderek (není jasné, zda to bude trvalé a zda nebude pokračovat u dalších) tento nedostatek prohloubilo. Pro zajímavost, začátkem minulého roku se megawatthodina (1000 kWh) obchodovala za cca 41 Eur, tato cena v 1. Q roku 2011 vzrostla na cca 52 Eur. Události s Fukušimou a německá reakce na ně způsobily, že 31.5 t.r. se totéž množství už obchodovalo za 60,6 Eur! Naštěstí náš dodavatel nemůže své ceny průběžně upravovat, takže další cenové potěšení nás očekává až od 1.1.2012.

 Cena silové elektřiny tvoří jen asi polovinu její prodejní ceny. Druhá polovina je tzv. regulovaná cena, která má několik složek. Především je to cena za přenos elektřiny od elektráren do míst spotřeby sítěmi nejvyšších napětí a rozvodu elektřiny vedeními vysokého i nízkého napětí. Není to nic levného, sítě se musí trvale udržovat, s ohledem na růst spotřeby rozvíjet, zesilovat a samotný provoz není zadarmo. Rozvodny mají svůj nezbytný personál, distributor musí mít své poruchové čety (je známo, co se děje po bouřkách) a přenos ani rozvoj elektřiny není bezeztrátový, ve vodičích se ztrácí část elektřiny.

 Elektroenergetika má své zvláštnosti, elektřina se musí vyrobit v okamžiku, kdy se spotřebuje, nesmí se vyrábět ani více ani méně, elektroenergetika je živý organizmus, který vyžaduje nepřetržité řízení. Cesty, kterými elektřina v sítích putuje nelze předepsat (u vody, plynu stačí uzavřít či otevřít potřebný ventil), postupuje v souladu s fyzikálními zákony. To vyžaduje tzv. systémové služby dispečerských středisek i elektráren, za které rovněž platíme nezanedbatelnou částku. To je také důvod, proč se přenos a rozvod elektřiny pokládá za tzv. přirozený monopol a jejich ceny musejí být regulovány.

 Politici, kteří vymysleli tržní elektroenergetiku, rozhodli, že její budoucností jsou tzv. obnovitelné zdroje (OZ), mj. elektřina z větrných a slunečních elektráren. Ty by v tržních podmínkách neobstáli, nejsou konkurenceschopné. Bylo proto rozhodnuto, že dodavatelé elektřiny jsou povinni jejich výrobu vykoupit za stanovené (vysoké) ceny. A jelikož by jim takto vznikly dosti významné ekonomické ztráty, spotřebitel jim to musí kompenzovat jako tzv. příspěvek na obnovitelné zdroje. Není zanedbatelný, v r. 2010 jsme přispívali na 1 MWh z OZ Kč 199 vč. DPH (trojnásobek předchozího roku) a letos už 578 Kč/MWh (jistě pamatuješ ten tanec kolem solárních elektráren, ještě zdá se, neskončil).

 Jsou tu ještě méně významné položky, o nichž se nebudu zmiňovat.

 Třetí dotaz se týká budoucnosti energetiky, zda využijeme, nebo necháme ležet ladem naše zásoby hnědého uhlí, anebo dokonce natrvalo znemožníme jejich uplatnění. Lidské společenství (jak to dokazuje např. nedávný Světový energetický kongres) bude ještě dlouho odkázané na uhlí, zásoby ropy jsou velmi omezené, plynu rovněž, nový hit, břidličný plyn ještě má daleko k osvojení.  Jde o to, zda to vezmeme na vědomí a dokážeme těm, kterých se další těžba bolestně dotkne, poskytnout přijatelnou náhradu, nebo o několik desetiletí dříve uzavřeme některé naše uhelné elektrárny a teplárny a scházející elektřinu nakoupíme v Evropě (nebo dokonce v Africe – i takové projekty existují).

 Ještě dodám: shodou okolností jsem byl členem týmu, který tarifní soustavu (ceny) elektřiny v období přechodu od regulované energetiky k tržní připravoval. Psali jsme o tom v článku Jehlička, J., Lencz, I. Kašák, M.: Tarify za elektrickou energii pro konečného zákazníka roku 2004 a v nejbližším výhledu      In.: Sborník - celostátní seminář - Trh s elektřinou v ČR, EGÚ Brno         2003.

 O předpokládané úloze v budoucích desetiletích je leccos rozvedeno v mém obsáhlém článku, který nedávno vyšel v Energetice, č.4, 2011 (další příspěvky mám v číslech 3 a 5). Jak svět energetiků vidí budoucnost jaderné energie jsem jako materiál pro nedávné Evropské jaderné fórum (květen 2011) napsal článek The 21. World Energy Congress – The Nuclear Energy and Power.

O bezpečnosti jaderných elektráren

Soudím, že Martin Hekrdla měl při čtení příspěvku Jiřího Hanzlíčka (Právo, 2.6.11) mírně rozostřený zrak (či mysl?), jinak by nemohl vyčíst to všechno, co nám předkládá, jako myšlenky JH. Hanzlíček stručně a věcně konstatuje už druhé politické rozhodnutí Německa ukončit provoz jaderných elektráren a poněkud mu vadí, že se opírá – jak se zdá – pouze o doporučení jakési etické komise a nebere v úvahu nap. názor průmyslových podniků. Podle jeho názoru JH nepochopil, co je to demokracie a do úst (péra) mu vkládá myšlenku, že rozhodovat přece mají podniky a ne „veřejnost“ (podle něj = politika). Při nejlepší vůli jsem v příspěvku JH nic podobného nenašel a připojuji se k názoru, že opakované rozhodnutí Německa o odstoupení od JE bylo právě tak ukvapené jako už jednou předtím (nedávno bylo revokováno) a dokonce mu scházela demokratická výměna názorů více stran, po které volá MH. JH předpokládá, že Němci, možná až další vláda, si toto rozhodnutí nově promyslí a asi upraví (až zváží všechny důsledky a dopady) – v tom s ním rád souhlasím. Nenašel jsem ani stopu po jakési „adoraci“ jaderné energie, kterou Hekrdla právem kritizuje.

 Ale to pouze úvodem. Daleko více mi vadí prý vědecké zdůvodnění obrovského rizika jaderných katastrof JE francouzskými vědci, tvrzení, že jejich pravděpodobnost je 50 na 50 a tedy jejich „statistická jistota“. Prý to dokazuje významná porucha dokonce 5 jaderných reaktorů (dodejme ze 436ti za téměř 60 let jaderné energetiky).

 Zkušenost je poněkud jiná, než Hekrdla k věření předkládá. Nemám nejnovější údaje, ale podle statistik z r. 2006 na jednu vyrobenou TWh ve světě připadá v důsledku poruch (katastrof) v uhelných elektrárnách 2,1-2,4 mrtvých, v ropných dokonce 4,4, zatím co v jaderných 0,0047. Nemyslím, že by Fukušima tento pohled zásadně změnila.  Z tohoto pohledu jsou uhelné elektrárny na 500 krát nebezpečnější, než jaderné – neměli bychom usilovat o jejich odstavení? Já vím, jsou tu i jiná hlediska, ale oněch 50 na 50 je nehorázný nesmysl. (Mimochodem, za statistickou jistotu se pokládá jev s pravděpodobností výskytu 95 k 1, nebo dokonce 99 k 1. )

Dodatek: Práco samozřejmě můj příspěvek neuveřejnilo, je to obvyklé, asi redakci protichůdný názor nevoní. S potěšením ale kvituji, že Jiří Hanák o týden později ve svém sloupku považuje "za cirkus hon na jadernou energii". A ptá se, kolik lidí jádro zahubilo v Evropě za čtyřicet let, dodává: určitě méně než ta nová bakterie. A kolik lidí za tu dobu zabily automobily? "

 O zbožštění expertů

Lukáš Jelínek (Právo 22.1)  varuje před kultem odbornosti (a vlastně odbornosti), neboli zbožštění expertů, jako před něčím mimořádně zrádným a nebezpečným. Soudí, že experti jsou zaslepeni vlastní odborností a chybí jim schopnost, nebo ochota chápat širší souvislosti, potřebu politického rozhodování o strategických otázkách, například o potřebě jaderné energetiky (Tiše napovídá, že tuto schopnost, ačkoliv o otázkách odborných vědí jasně česky řečeno „kulové“ mají politologové, sociologové a jim na roveň postavení komentátoři Práva). Více v Polemika s LJ.doc (30,5 kB)

Petr Uhl o energetice aneb v energetice se vyzná každý

 V energetice se vyzná každý, opravdu, ale opravdu každý. Ke znalcům patří i Petr Uhl, do energetiky opět zabrousil, samozřejmě především do energetiky jaderné (Právo, 21.1). Šmahem odmítl zjednodušený technokratický přístup zkušeného operátora jaderné elektrárny V. Havlíčka, tvrzení, že věda vyřeší trvalé ukládání jaderného odpadu, resp. jeho využití v pokročilých reaktorech. Za zastírání problémů a předstírání pokládá tvrzení o vyřešení úložišť, prý zavání snahou zavádět totalitární poměry. Za energetickou naději světa pokládá jadernou syntézu, přestože pokrok ve francouzském Caradache zatím není výrazný. Pokusme se tedy letmo posoudit, čí názory jsou přijatelnější, založené na faktech a ne na zbožných přáních. Více v Uhl o energetice.doc (33,5 kB)

 Dvakrát Jan Keller – o energetice a růstu Růstu

 Sloupky Jana Kellera patřívají na stránkách Práva k těm nejlepším a obvykle jsem s nimi vřele souhlasil. Až do 2.12, kdy zabrousil do energetiky; plete-li se sociolog do technických oborů, obvykle to nedopadá nejlépe. Až do 10.12, kdy jsem si přečetl jeho článek, Co zbude…(Salon). Donutily mě nesouhlasit a reagovat. Více Sloupky Jana Kellera.doc (45 kB)

Ring opravdu volný ?

MPO ČR nedávno předložilo svoji energetickou koncepci ČR. Podrobnosti najdete na navazující stránce. Prozatím ponecháváme vaší pozornosti i diskusní příspěvek autora, navazující na polemický čálnek v Právu.

Úvodní poznámka: Na stránkách Práva 29.1 publikoval své názory na českou energetiku odborník "nanejvýš povolaný", člen strany zelených Matěj Stropnický v článku pod mnohoslibným názvem : O jádru nedogmaticky, není to náboženství. Jeho obsah nebudu citovat, je dostatečně jasný z následujících poznámek, které jsem zaslal redakci Práva.

Ten otazník má důvod prostý: dá redakce Práva slovo i odborníkovi, který se v energetice pohybuje přes 50 let, když dostal slovo Matěj Stropnický, jehož jedinou kvalifikací k tématu je, že se pohybuje poblíže vedení Strany zelených ?

Nadpis článku je (Právo, 29.1.) mnohoslibný: O jádru nedogmaticky! Obsah už méně, přichází s obvyklými i novými „zelenými“ dogmaty.

Dogmata první: „Velké jaderné elektrárny nebezpečně koncentrují moc“. Pro člověka ekonomicky myslícího velkovýroba především znamená ekonomiku výroby (že by šlo o jím vytýkanou lenost přemýšlet?). Je zajímavé, že se stejnou vehemencí se nepouští do velkých automobilek v Mladé Boleslavi, Kolíně, Nošovicích. Neméně intenzivně koncentrují moc, navýše produkují výrobky, které na nás vzápětí chrlí tisíce tun těch nejhorších emisí a během krátké doby se stanou do značné míry nebezpečným odpadem (stačí pohled do autobazarů a vrakovišť). Jím doporučovaná decentralizace jaderných zdrojů je ekonomický, technický a konec konců i bezpečnostní nesmysl.

 „Jaderná energetika je obecně málo rentabilní“. To je objevná novinka. Na nedávném Světovém energetickém kongresu 2007 (WEC) bychom našli fundovaný rozbor výrobních nákladů jednotlivých typů elektráren ve světě. Náklady na výrobu elektřiny jaderných elektráren se podle těchto analýz pohybují v mezích 2,5-7,5 USD/MWh, na uhlí 2-9 USD/MWh, na zemní plyn mezi 3,5 – 8,5 USD/MWh, větrných mezi 3-19, slunečních až šokujících 188 USD/MWh,

 „Jaderná elektrárna v Černobylu explodovala…proto, že Sov. svaz tajil její stav.“ Matějovi S. unikají některé notoricky známé drobnosti: Černobylská elektrárna spočívala na zcela rozdílných fyzikálních principech. Moderátorem jaderné reakce byl vysoko hořlavý grafit což mj. způsobovalo tzv. kladný teplotní součinitel reaktoru. Výkon reaktoru s růstem teploty se samočinně zvyšoval; současné tlakovodní reaktory mají teplotní součinitel záporný, moderátorem i chladivem je nehořlavá voda, při rostoucí teplotě reaktoru se jeho výkon snižuje. K výbuchu reaktoru došlo především selháním obsluhy, nejednalo se však o výbuch jaderný ale tepelný (podrobnosti se dají snadno najít na Internetu). Tají Temelín nebo Dukovaný stav díla? Nemám ten dojem, všechny významné informace jsou k disposici nejen široké veřejnosti, co je daleko důležitější, povolaným  mezinárodním kontrolním orgánům (předpokládá to zbavit se lenosti poslouchat, šetřit, nezaujatě analyzovat). Je folklorem zelených, trvale vyvolávat dojem nedostatečné informovanosti. Je nutno kromě toho dodat, že od sedmdesátých let, kdy vznikal Černobyl, technika i technologie JE neporovnatelně pokročily. Francie ve spolupráci s Německem přicházejí s novým „evropským“ tlakovodním reaktorem EPR 1600 MW. Staví se ve Flamanwille nákladem 3,3 mld EUR, další jednotka stejného typu se staví ve Finsku. Splňují nejvyšší bezpečnostní kriteria.

 „Společnosti je vštěpováno, že štěpení jádra je samospasitelná záchrana. „ Nevím kde Matěj S. vyčetl toto moudro. Energetici tvrdí jediné, že jaderná energie může být jedním z prostředků zvyšování (nikdo netvrdí „totálního zabezpečení“) energetické nezávislosti naší země i Evropy a především velmi účinným prostředkem snižování emisí skleníkových plynů. Podle zmíněných analýz WEC, budeme-li na jadernou energií velmi přísní, může výroba 1 kWh elektřiny na JE vyvolat uhlíkaté emise (především CO2) ve výši max. 10 g/kWh (spíše jsou na nulové úrovni), u elektráren na zemní plyn činí tato hodnota kolem 230 g/kWh, u uhelných i po zavedení mimořádně nákladného odlučování a podzemního skladování CO2 kolem 70 g/kWh (jinak až 360-430 g/kWh).

 Matěj S. snad dokonce připouští i určitou jadernou energii za předpokladu „budou nejprve maximálně využity možnosti úspor“. Výjimečně s ním, s voláním po aktivizaci energetických úspor souhlasím. Jenomže, ty nevznikají samy od sebe. Mluví se o nich, volá se po nich téměř 20 let, jsou známy desítky návodů a doporučení jak energií šetřit a výsledek ? Není příliš hmatatelný. Uvádí-li jako příklad úsporného zacházení s elektřinou své náklady na elektřinu, 3144 Kč za rok, vlastně neříká nic; k vytvoření důvěryhodného obrazu by musel dodat k čemu všemu elektřinu využívá. Jestliže i k vaření a přípravě teplé vody, gratuluji. Jestliže jen pro osvětlování, drobné kuchyňské spotřebiče a televizi, asi elektřinou mrhá.

 Matěj S. doufá, že jeho příspěvek (do diskuse) se stane impulsem pro „odkouzlení jádra“. Pro mne je spíše dalším prohloubením „odkouzlení myšlení zelených“ o naši společné energetické budoucnosti. „Ať se z podpory jádra nedělá náboženství“ – dodává. Souhlasím, ale podobná výzva platí pro i sektu vyznavačů obnovitelných zdrojů jako jediné záchrany energetické bilance.

Zájemce o pohled na energetickou budoucnost světa ve světle poznatků Světového energetického kongresu 2007 odkazuji na stručný souhrn na www.energetik-vv.webnode.cz, ve větším detailu na www.wec.cz.

                                                                                    Imrich Lencz (autor je energetik)

Jak jsem očekával předem,  Právo můj příspěvek neuveřejnilo, proč, vysvětlil mi 26.2. pan redaktor Robert Dengler: "Zelení nám ...říkají: v Právu vychází mnoho textů vyznavačů například jaderné energie a jen málokdy se objeví názor alternativní. A to je fakt. Stropnického text byl jedním z nich. S ohledem na aktuální události, které si zasloužily okomentovat, jsme pak na omezeném prostoru neměli moc možností debatu dál rozvinout."