Autorem Čs. rozhlasu - má soukromá rozhlasová stanice 

Brzy po nástupu do práce v Brně jsem navázal spolupráci s brněnskou redakci vědy a  techniky, kterou vedl nezapomenutelný všestranný přítel, Přemysl Matula (ve své rodné vsi mu právěm říkali "Mysl"! Byla obdivuhodně bohatá a vydžela zhruba tři desítky let a měla několik výrazně rozdílných kapitol. Za tuto dobu rozhlas odvysílal na 440 mých autorských pořadů. Malé ukázky jsem zařadil na stránku Mé soukromé rádio

Jak to celé začalo ? Mediální hvězdou

Jak to celé začalo ? Model sítí EGÚ, o němž se zmiňují na jiných stránkách,  se s ohledem na své umístění na veletržním bvýstavišti v Brně stává součástí první Celostátní strojírenské výstavy (strojírenské výstavy byly předchůdcem, předznamenáním pozdějších veletrhů), pochopitelně budí zájem odborné i laické veřejnosti i médií. Jednoho dne přijíždí štáb filmového týdeníku, aby zde natočil svoji reportáž. Je to docela dobrodružné, asi pětiminutový šot se natáčí celý den. Záběry se do nekonečna opakují. Pochopitelně kamera nalézá i mne u měřícího stolu, zcela zaujatého „složitým vědeckým úkolem“, který řeším, odečtem jakéhosi měřícího přístroje a následujícím zápisem do jakési listiny. Celek, detail, velký detail, na výsledných záběrech se objevuji asi 20-30 sekund. Je doba kin (televize ještě do Brna a okolí nedorazila) a tak moje malé město mě objevuje ve filmovém týdeníku.

Jdeme se rovněž podívat. Uváděč se při našem vstupu do kina hluboce sklání a obdivně sděluje: pane Lencz, dnes vás hrajeme !

Poprvé s Čs. rozhlasem

S mikrofonem v ruce přichází na naše pracoviště i Přemysl Matula, vedoucí redaktor vědy a techniky brněnského rozhlasu, aby pro svůj cyklický pořad o vědě a technice, Paprsek natočil reportáž. Seznamuji se s ním, seznamuji se s jeho pořadem: je to poměrně pestrý magazín vědy a techniky, vysílá se týdně a těší se slušnému zájmu posluchačů. Mimo jiné přináší monotématická dvacetiminutová pásma k zajímavým tématům.

O několik málo měsíců mu nesměle nabízím své vlastní pásmo o zajímavostech, spojených s provozem elektrizační soustavy. Je přijato, natočeno, odvysíláno a líbí se. Je počátkem naší dlouholeté spolupráce, která přetrvává až asi do roku 1992 ! Měla spoustu zajímavých kapitol. Pro men představovala mimořádně poutavého a zajímavého koníčka.

Tou první jsou vědecko-populární pásma o energetice, o jejích jednotlivých oblastech. Do ukončení práce redakce jich vzniklo na 70, k těm nejhodnotnějším patřila šestidílná  "Rozhlasová akademie o energetice"m kterou odvysílala Vltava. Do její přípravy jsme zapojili formou rozhovorů desítky předních odborníků.

Velký kutil a další pokračování spolupráce s rozhlasem

 Kolem roku 1966 nebo 1967 jsem už měl za sebou řadu rozhlasových relací a poměrně důvěrně poznal s Přemkem Matulou. Od něj se ke mne dostala zajímavá nabídka. Dvě dámy, redaktorky rozhlasu, autorky tehdejšího Domina, magazínu pro volný čas, hledaly možnost rozšíření svého pořadu o rubriku pro kutily. Přemek jim na jejich dotaz prý tvrdil: je-li v Brně muž, který by dovedl tuto rubriku připravovat, pak je to Imrich Lencz. Na základě osobního rozhovoru s paní redaktorkami jsem se rozhodl, stát se "Velkým kutilem" brněnské redakce. Vybral jsem si pseudonym Martin Jelšovský a jednou za měsíc osobně – před mikrofonem – zásoboval zájemce o užitečné trávení volného času informacemi o tom, jak si počínají, čím se zaměstnávají kutilové u nás i v blízkém a vzdálenějším zahraničí.

O podklady a náměty nebyla nouze. Díky určitému uvolnění mezinárodní situace jsem si mohl předplatit západoněmecké Hobby, navázal jsem spojení s redakcí časopisu Domov a Mladý technik, s vydavatelstvími technické literatury pro tuto oblast (SNTL, Mladá fronta)… Nezůstalo jen u drobné kutilské rubriky. Dámy mi brzy svěřily celá (tuším hodinová) pásma, věnovaná obvyklým i méně obvyklým koníčkům, protkaná reportážemi se zajímavými lidmi. Zájemcům jsem tu a tam opatřil a poslal kopie návodů z různých časopisů.

Ke zvláště zdařilým pásmům (pokud si vzpomínám) patřily „Jak se dělá chalupa“ – o lidech, kteří si naprojektovali a vlastní rukou postavili krby, doplňky domu i celý dům; do pásma jsem zakomponoval dva fejetony pana Nepila na stejnojmenné téma. Neméně zajímavé bylo pásmo o řemeslech v rukou kutilů; pan Nepil na naši objednávku napsal další fejeton o tomto podivuhodném druhu lidí.

Z linie trochu vybočovalo povídání na téma „Můj koníček – matematika“, v němž se mj. můj pozdější učitel a (snad bych si dovolil říci) přítel Doc. Václav Kudláček vyznával ze své lásky k této, pro mnohé nepochopitelné disciplině.

S úsměvem vzpomínám na občasná zasedání redakční rady Domina. K velmi oblíbeným rubrikám Domina patřily příspěvky „klubu vařících mužů“. Koho klub sdružoval, asi nemusím vysvětlovat. Kuriózní byl jeho vznik. Redaktorky Domina jednoho dne natočily reportáž s mužem, jehož koníčkem bylo vaření, samozřejmě na vysoké úrovni a s náležitou dávkou fantazie a tvůrčího ducha. Aby reportáž byla zajímavější, zarámovaly ho zasazením do virtuálního klubu vařících mužů. Odezva posluchačů byla překvapivá, vařící muži z celé republiky se dožadovali členství k klubu. Brněnský rozhlas musel svůj „klubu vařících mužů“ založit.

Pro nás ostatní byla zasedání redakční rady spojená s nevšedním gastronomickým zážitkem. Naši vařící muži pokaždé připravili překvapivé pohoštění, jednou to byly paštiky z nejrůznějších surovin a nejrůznější provenience, jindy se konal „fazolový den“ (přiznejme, že významnou složkou fazolových receptů bylo prvotřídní maso v nejkurióznějších úpravách).

Tehdejší Domino nepřežilo vstup „bratrských vojsk“ v roce 1968. Jeho redaktorky se angažovaly ve vysílání v těch pohnutých srpnových dnech a Domino bylo z vyšší moci rozprášeno.

Moje spolupráce s rozhlasem ovšem s touto epizodou neskončila.

Věda a technika inspirující

Kolem roku 1970 se na mne opět obrací Přemek Matula. Dostal úkol: aktivizovat posluchače, spolu přemýšlíme, jak? Navrhuji mu opět kutilskou rubriku, tentokrát zcela nově pojatou, zaměřenou na elektroniku. Vysvětluji mu: nebude mít smysl, jestliže posluchači budeme pouze vykládat, o elektronice, o zajímavých elektronických zařízeních, které lze sestrojit v domácí laboratoři / dílně, mluvit. Amatér - elektronik musí mít k disposici stručné, leč srozumitelné podklady, schéma zapojení, návod k oživení přístroje. Přijato, Přemkova redakce se zavazuje ke každé relaci, kterou z této oblasti měsíčně natočíme, zprostředkovat zájemcům písemný návod pro amatérskou práci. Naše návody, převážně z mé amatérské díly, zpočátku pracně rozmnožované, později v počítačovém vyhotovení vycházely měsíčně po více než 20 let! Jejich malá část se stala podkladem mé knížky"Zábavná elektronika".

Technické kvizy

Byl jsem nejen autorem rozhlasových pořadů, ale i zanícením posluchačem jejich vybraného okruhu. Nejvíce mě upoutaly krásné stereofonní pořady "3 krát 60 a to stereo", které Vltava nabízela každé nedělní odpoledne a v nich zajímavé kvizové úkoly pro posluchače. O každé neděli, následující po vyhlášení nového úkolu odznělo správné řešení a vylosování malé odměny pro úspěšné řešitele.

Trohu jsem Vltavě tento pořad záviděl a Přemkovi nabídl podobný pro Paprsek, technický kviz. Nápad se rovněž ujal a vzbudil mimořádnou pozornost. Měsíc co měsíc jsme asi od roku 1975 pro posluchače přinášeli nový a nový úkol, zaměření se střídalo, byly to úkoly z matematiky, fyziky, elektrotechniky i zcela obecné... Musím se opět přiznat k jejich autorství.

Energetické úspory

Opakující se energetické krize nově a nově otevřely otázky významu energetických úspor pro národní hospodářství i pro každého jednotlivce. Snad ještě v r. 1989 jsem Přemkovi navrhl další rubriku, zaměřenou na tuto tématiku pod poutavým názvem či heslem "Měsíc zdarma". Tvrdili jsme, že poměrně jednoduchými opatřeními lze ve většině domácností dosáhnout energetické úrovni v hodnotě jednoho měsíčního inkasa a tedy jeden měsíc v roce topit, vařit svítit, poslouchat rádio a televizi ap. v podstatě zdarma.

Ve všech předchozích případech měly mé příspěvky formu komponovaných pořadů a přesně připraveným scénářem, komentář přednášeli osvědčení brněnští herci a do nejednoho pořadu jsme pro osvěžení zařadili malou ilustrační scénku, kterou brilantně odehráli brněnští herci.

V pořadech "Měsíc zdarma", který se vysílal po tři roky rovněž měsíčně jsme zvolili jiné pojetí, živý rozhovor rozhlasového redaktora Michala Plachého, které vystřídal penzistu Přemka, se dvěma odborníky, Jiřím Ježem a se mnou. Až v posledním ročníku mě napadlo pořad v úvodu a závěru rovněž ilustrovat malou scénku, v nichž jsem pátrání o ztrácející se energii a důsledků na lidskou společnost svěřil těm nejpovolanejším, Sherlocku Holmesovi a Dr. Watsonovi. To byla neobyčejně poutavá možnost rozhlasových komposicí: zařazení drobných ilustračních scének, které se zaujetím nahráli přední brněnští herci. Pro autora představovaly neobyčejně vzrušující výzvu.

(Nezůstalo jen u rozhlasové verze, malou tištěnou příručku a návody na energetické úspory jsem rozesílali zájemcům a rozdávali na vrátnici rozhlasu, příspěvky na tato témata si vyžádaly časopisy Praktické žena, Vital, stručnou verzi návodů vydala Jaderná elektrárna Dukovany...)

Rozhlasová relace odezní a ztrácí se.  Desítky jsem z nich zaznamenal na magentický pás a několik vybraných na ukázku převedl do počítače. Budete moci si je po stažení poslechnout na navazující stránce Mé soukromé rádio

Musím však dodat, že počítačový záznam relací z této oblasti jsou nepřijatelně dlouhé, musel jsem je zkrátit tak, aby je mohl můj web akceptovat.